Zadáním architektonicko-krajinářské soutěže bylo řešení návrší poutního kostela na Chlumku ve městě Luže, nedaleko Chrudimi. Rozlehlé zelené plochy ve složité konfiguraci terénu vrcholící poutním kostelem, tvoří významné a téměř jediné plochy veřejného prostranství v Luži.

Už při příjezdu do Luže je jasné, že poutní návrší není jen lokálním centrem města, ale že se jedná o důležitý bod v krajině v širším kontextu. Křížení cest právě v místě návrší je pro nás znakem potvrzujícím význam místa, jak pro široké okolí, tak pro město samotné.

Zaujal nás vlastní příběh vzniku kostela, kdy Marie Maxmiliána ze Žďáru, pobývající na hradě Košumberk, vystavěla poutní kostel kvůli uchování a zpřístupnění obrazu Panny Marie Pasovské, který prý má zázračné schopnosti. Využila terénní konfigurace a umístila tak obraz na oči všem. Téma obrazu lze vnímat ze dvou pohledů - jednak jako umělecké dílo v rámu, primárně vnímané zrakem, a současně jako vyjádření dané doby, myšlení a souvislostí, tedy to, co je v podstatě “za obrazem.” Tyto dva principy z obrazu přebíráme a uplatňujeme pro tvorbu a obnovu prostoru. Rámujeme území a definujeme vstupy. Význam kostela jako schránky pro Mariánský obraz zůstává nezměněn. Akcentujeme proto důležitá místa - vstupy a křižovatky cest, které nahlížíme pomocí obrazů, formovaných pomocí dalších kulis a prvků do několika plánů a rovin. Jednotícím nástrojem pro tvorbu obrazů je tradiční prvek - zeď, a to jak ve své historické, původní, rekonstruované podobě, tak v podobě soudobé moderní.

Zeď je zkratkou pro linearitu a ohraničení prostoru. Oproti baroknímu pojetí staveb směřujícímu k monumentalitě cílíme na tvorbu nových prvků přizpůsobených právě měřítku člověka. Zeď se v návrhu propisuje od kresby v dlažbě, přes schod, místo na sezení, místo na opření až po funkci oddělení prostoru. Zkrátka tak, aby její hlavní uživatel mohl být člověk.

Vnímáme jako důležité definování a orámování vstupní části do celého areálu poutního návrší a především samotné křížení všech důležitých cest, které přirozeně vzniká přímo u kostela. Stávající cesty podporujeme stromořadím a přidáváme druhou diagonální spojnici mezi historickým náměstím a hradem Košumberkem. Svažité zelené plochy pod návrším jsou těmito cestami definovány a vytváří jednotlivé avšak navzájem se propojující prostory s různými aktivitami. Návaznost nových prvků na historický význam místa je pro nás klíčová a proto umisťujeme vždy nové prvky v dialogu s historickým. Upozorňujeme tak na důležitost stávajících významných a mnohdy nedůstojně opomenutých prostorů.