Areál z 60./70. let vznikal v komplikovaném městském kontextu, který dodnes nese stopy nedokončené regulace i válečných zásahů. Návrh rekonstrukce proto staví na dvou rovnocenných principech: respektu k památkové hodnotě a stylové jednotě Pragerovy architektury a současně na důsledném uživatelském zadání pro instituci, která má být otevřená odborníkům i veřejnosti. Pracuje s prostupností území a posiluje pěší vazby mezi Vyšehradskou, Na Moráni a sousedstvím Emauzského kláštera, přičemž hlavní vstupní gesto má zůstat spíš reprezentativní než logistické. V interiéru i v parteru projekt navazuje na původní materiálové kvality a překládá je do dnešního standardu: různorodé typy pracovišť, sdílené zázemí a prostory pro ad-hoc týmy, workshopy a prezentace – s připraveností reagovat na proměny pracovních režimů. Podkladová studie pro tendr design&build jde vědomě do velké podrobnosti a definuje technický i uživatelský standard napříč profesemi ve spolupráci s expertní skupinou z FA ČVUT.